Mám velmi ráda místo, kde žiji – Jílové u Prahy. Užívám si zejména momenty, kdy se zahledím do své zahrady. Je ve svahu, pod ní teče potok a u něj rostou stromy. Miluji západ slunce, v souhře s okolní přírodou nabízí překrásné živé představení. Každý den je originální a nové a já jen stojím a pozoruji. Zdánlivě nic zvláštního, přesto, čím déle se dívám, tím více cítím, jak se zklidňuji a uvolňuji.

Pohled do prostoru totiž nabízí mnohem více, než by se zpočátku mohlo zdát. Dává nadhled. Díky tomuto prostoru „navíc“ nalézám řešení i tam, kde předtím nebylo. Tuším, že nejsem jediná, komu by v životě prospěla trocha nadhledu. Rozhodla jsem se tedy nabídnout prostor ve svém domě a zahradu i těm, kteří se ve svém životě potřebují na chvilku nadechnout a podívat na něj i z nových směrů.

Místo, kde se můžete zastavit

Odpočinek vnímám jako základ fyzického i duševního zdraví. Tělo, mysl i další naše součásti by měly mít šanci na regeneraci a načerpání sil. Často si pokládám otázku, zda se jako společnost umíme alespoň na chvíli zastavit. A co si pod takovým zastavením vlastně představujeme? Mnohokrát jde jen o přenesení spěchu, nervozity a výkonů do jiného místa. Ať už se jedná o dovolenou u moře, na horách, na chalupě, se sportem anebo ve wellness hotelu. Zastavení je dle mého názoru v současném světě chápáno negativně. Jsem přesvědčena, že bez pravidelných zastávek na cestě je náš život jen vysilujícím během za cíly, které s námi nemusí být v souladu.

A co víc... Kdy naposledy jste si dopřáli odpočívat jen sami za sebe? Na dovolenou většinou směřujeme s rodinou, přáteli anebo partnerem. Ačkoli tam k určitému porušení stereotypu dojde, pořád jsme vázáni povinnostmi k druhému (jakkoli příjemnými). Pokud dovolenou trávíme v hotelu, jsme navíc nuceni pobývat zde v roztříštěných energiích daných skladbou jednotlivých hostů. U mě můžete být prostě jen sami se sebou. A chodit dokonce v teplácích. Pokud si dopřejete delší pobyt, zpravidla ustoupí do pozadí i vaše jindy neodbytné myšlenky. Právě v tomto stavu je šance uvidět své potřeby, zvyky a touhy v plné ryzosti. Z tohoto místa vede cesta k uzdravení psychické i duševní stránky.

Věřím, že zatímco někdy je potřeba běžet vpřed, jindy je nutné zastavit nebo udělat pár kroků stranou. Poodstoupit, abychom získali nový pohled na naši situaci. Odpočinkem čas neztrácíme, naopak otvíráme dveře možnostem, aby přišly k nám a my je měli šanci uvidět. Potěší mě, pokud se Jílové u Prahy stane alespoň na chvíli takovým bezpečným místem vašeho odpočinku.