Recept na spokojenost? Meditace rozhodně pomůže.
Nezbytné? vyhoření
Než se k meditaci dostaneme, projdeme zpravidla osobní krizí, vyhořením a nebo kolapsem našeho těla. Ani v této fázi se však často nepoučíme. Svou přetíženost, "neochotné" tělo a hlavě vzpouzející se emoční stránku ještě zkrotíme zázračnou pilulkou (ať přírodní nebo chemickou), přidáme běh okolo sídliště (nebo jinou formu únikové strategie) a pojistíme to návštěvou psychologa. Ti intelektuálně naladění zvolí motivační knihu a nebo kurz. Po čase zjistíme, že to nefunguje. Proč? Protože zkrátka nejsme u toho. Neposloucháme signály svého těla ani duše. Jedeme jako naprogramovaný tank vstříc něčemu. Možná zničení? První krok na naší cestě k sobě totiž je: "Zastavit se!" Teprve pak uvidíme, zda běžím "za mrkví," kterou mi někdo uvázal na tyč na záda a nebo za svým snem. A strach, že mi něco uteče? Možná, ale stojím o to? Tento vysilující sprint mě totiž přivedl sem. V okamžiku zastavení je prostor k meditaci nebo sebeuvědomění, chcete-li.
Meditace jako podpora života
Meditace je prostředek, který nám dlouhodobě pomáhá vstoupit do svého vnitřního světa. Prohlubuje empatii a emoční stabilitu. Není únikovou metodou před nepřízní osudu, ale naopak, je o nalezení vnitřního klidu, který nám pomůže spokojeně žít i v náročných vnějších situacích. Ony vnější okolnosti totiž nezmizí, jen vy budete mít sílu a pochopení zvládnout je nově. A to není její jediný přínos.
Odlehčení od dotěrných myšlenek
Náš západní mozek umí bravurně pracovat s termíny, analyzovat a organizovat. Bohužel ne vždy se naučil odpočívat. I proto nám každou chvíli pošle nějakou myšlenku a nebo hned několik. A my se jich chytáme nebo se jim bráníme a nebo děláme, že tam nejsou. V každém případě jim dáváme energii, která pak chybí jinde. Výsledkem je únava, nervozita a zhoršení zdravotního stavu. Dalším z efektů meditace je "kontrola" nad tímto vodopádem myšlenek. Myšlenky samy o sobě nezmizí (ani není důvod), jen vy jim nebudete dávat pozornost způsobem, jakým jste činili doposud.
Proč se meditace někdy nedaří?
Meditačních technik je opravdu hodně. Přesto jejich praktikování zde na západě někdy drhne. Úskalí bývá právě v intelektu. "Děláme," že meditujeme, a to i sami před sebou. Naučit se techniku zpravidla není těžké, ale ochota nechat věci tzv. plynout už tolik snadné není. Paradoxně i v meditaci chceme mít kontrolu. Meditační techniky jsou však i o objevování svých zatěžujících a svazujících návyků, které možná v minulosti byly prospěšné, ale nyní už nám neprospívají. A my je musíme chtít uvidět. Teprve pak může ke změnám docházet. A paradoxně jsou to právě techniky, které se snažíme udělat "správně," co nás odvede od pocitů zpět k mysli. Je z toho cesta ven? Ano.
Procházka rosou
Zdánlivě obyčejná ranní procházka rosou se může jednou stát nevšedním zážitkem. Vnímáte svá chodidla při kontaktu se studenou trávou. Moment, kdy se dotknete země a přenesete váhu. Kapku, která vám stekla po noze a další se k tomu chystá. Lochtání, které způsobí tráva, která se narovnává. A každý krok je jiný a vy máte čistou radost. Tento stav je meditací. Přivedl vás alespoň na chvíli "domů," k sobě, k pocitům. Schopnost pocítit vlastní nitro nám totiž dává možnost začít život prožívat intenzivnějším a jasnějším způsobem.
Zastávka na cestě
Abychom se na cestu k sobě mohli vydat, většina z nás potřebuje na chvíli poodstoupit od své každodennosti. Zastavit se. V prostředí domova je to však velmi náročné. Zastávka na cestě šanci k restartu nabízí. Nenásilnou přirozenou formou vás na vaší cestě podpoří tím, že tu získáte možnost ochutnat "neobyčejnou obyčejnost." Během pobytu zjistíte, že meditací může být víceméně cokoli, co děláme v plné pozornosti. Procházet se ve zmíněné rose, ochutnávat ovoce, jíst oběd, poslouchat zpěv ptáků, sedět v křesle a dívat se do krajiny. Prožít plně tuto zdánlivou jednoduchost nám ukáže, jak moc bohatá může být. Staneme se citlivějším k sobě i okolí. Chceme zkoumat. A o to přeci jde. Tento reálný pocit si pak odneseme do svého běžného života. Život pro nás postupně přestane být "obyčejný."